Obedience

Obedience neboli poslušnost je další člověko-psí disciplína. Můžete ji dělat vrcholově, jezdit na závody a zkoušky, ale můžete si cvičit jen tak na cvičáku a doma, pozorovat, jak se váš pes umí koncentrovat a poslouchat ušima.

Na obedience nás nejvíc baví pozorovat, jak se i ten nejaktivnější pes dokáže soustředit. Pozorovat, jak přemýšlí nad daným úkolem, jak se učí opravdu poslouchat, co říkáte za slova a plní povely. Baví nás vidět jeho pokroky a oslavovat je společně s ním. Radost ze spolupráce je v obedience totiž to hlavní. Oficiální definice říká, že je kladen důraz na vytvoření dobrého vztahu se psem a že vztah psovoda a psa by měl utvářet dobrý celkový dojem.

Pes musí primárně pracovat hlavou a poslouchat ušima, co to znamená? Znamená to, že se na psa nemusíte ani dívat, ani nic ukazovat a on čeká na váš povel, jedno slovo, které mu řekne, co má udělat – oběhnout kužel, přeskočit překážku, dojít pro aport. Pes tedy opravdu poslouchá a neumí povely pouze situačně. 

• Povel situační – to je například to, když otevřete dveře od kufru auta, řeknete třeba “ven” a pes automaticky vyskočí. Jůů to je šikulka, jak se to naučil, říkáte si. Ano, naučil, ale neumí to “na povel”. Kdybyste mu “ven” řekli kdykoliv jindy a jinde, nebude tušit, co má dělat. Má své chování spojené s konkrétní situací.
• Povel – tady už pes slovo zná a přesně ví, co má dělat. Tady byste například při výstupu z auta řekli psovi “můžeš” a on bude vědět, že může vystoupit. Čeká na váš povel. Kdybyste mu řekli “lehni”, tak si lehne. Povel tedy nesouvisí se situací.

Z čeho se obedience skládá? 

To aby v tom byl pořádek, obedience má několik základních kategorií cviků:

• Vysílací cviky – psa vysíláte směrem od sebe buďto do vyznačeného čtverce, nebo okolo kuželu, ve vyšších třídách pak k nějaké metě a v neposlední řadě kamsi do neznáma (rovně od sebe).
• Odkládací cviky – neboli odkládačky, kde psa necháte na místě (například za chůze mu řeknete sedni, on sedne) a vy jdete dál.
• Aport – pes musí držet nebo donést speciální obedience činku.
• Skok – pes přeskakuje překážku, která není vyšší než kohoutková výška psa.
• Polohy – sedni, lehni, stůj – člověk stojí před psem, ve vyšších třídách až 15 metrů daleko, pes musí zůstat na místě a provést ukázané polohy (toto je jediná výjimka, kde psovi můžete i ukazovat, na velkou vzdálenost venku by vás totiž nemusel slyšet).
• Přivolání – pes přibíhá ke svému člověkovi, ve vyšších třídách musí cestou zaujmout různé pozice (stůj, lehni).
• Čmuchání – pes musí mezi identickými dřevěnými špalíčky najít to, které předtím krátce držel jeho člověk.
• Chůze u nohy – pes musí svého člověka následovat bez vodítka u nohy v různých tempech, ve vyšších třídách se i couvá.
• Skupinové odložení – několik psů sedí nebo leží v rozmezí 3 metry od sebe, ve vyšších třídách jsou psovodi schovaní.

Obedience s wheatnem

K obedience jsem se dostala před pár lety, když jsem přemýšlela, co dál dělat s veteránkou, která má neskutečnou chuť pracovat, ale ráda bych, aby to nebylo moc fyzicky náročné. Obedience byla správná volba a mě tento druh sportu neskutečně začal bavit. Vzhledem k tomu, že wheatni jsou doopravdy velmi inteligentní, tak schopnost přemýšlet nad cvikem, jim doopravdy není cizí. Opět doporučuji, najít si ve svém okolí schopného trenéra, který vás s obedience seznámí. 

Nás obedience baví na tolik, že se účastním i Mistrovství obedience teriérů a i Mistrovství obedience všech plemen (kde opět se snažím ukázat, že teriér umí být poslušný). A než-li neustálé povídání o tom, jak to pšeničáky baví, vám poskytnu malý důkaz. Má fena je hrdou nositelkou MISTRA ČR TERIÉRŮ V OBEDIENCE. Co víc si přát. 

I ostatní psi se mi na MS umísťují na stupních vítězů. 

Obedience s whippetem

Tento sport je pro whippety velmi vhodný, neb se tam propojují prvky klidné, ale i pohybové. Tudíž whippet je rád v pohybu a zároveň se učí klidu. Já obedience s whippetem cvičím a jedinou nevýhodu pozoruji, pokud je už doopravdy zimní počasí, je lepší se na trénink přesunout do haly.